Světlana Vargová žije v severočeském Lomu. Po studiích se věnovala několika profesím. Vedle podnikání ji životní cesta zavedla ke kultuře. Mnoho let zajišťovala plynulý průběh kulturních akcí v soukromé i veřejné sféře, a v poslední době se orientuje také na pedagogickou činnost.

Je matkou dvou dětí, žije na okraji lesa po boku svého manžela Ladislava a ve společnosti upovídaného bengálského kocourka Bendžího. Je to úsměvavá a pracovitá bytost s krásnou duší a velkým srdcem na správném místě. Je sama sebou a ví kym být.

Čemu se věnuješ v rámci seberealizace?

„Vyrábím  šperky. Drobnosti pro radost, jako doplněk, který vystihuje náladu či pocit ten daný den. Baví mě zajímavě doplňovat oblečení originálními drobnostmi, jednoduše si vyladit outfit.“

Co tě přivedlo k tomu, čemu se věnuješ?

„Náhoda a chuť zkusit něco, co jsem ještě nedělala. Od malička jsem ráda něco vyráběla. Šila a pletla jsem na panenky, později pak i na své děti. Vyrábím si doplňky na Velikonoce či Vánoce. Občas si maluji na kameny, kraslice, ráda aranžuji květiny. Každý rok se těším na jaro, kdy sázím květiny jak do truhlíků tak i na záhony.
Před třemi roky jsem v rámci svého zaměstnání uspořádala městskou akci, kde vystavovaly své výrobky kreativní amatérské umělkyně a umělci z našeho malého města. Bylo tam tolik krásných a nápaditých věcí od malby, keramiky, domácího mýdla, šití, drátkování, patchwork, vitráže.. je mezi námi tolik šikovných lidiček!
Všechny vystavovatelky se shodly, že jejich koníček představuje důležitou součást jejich realizace a času stráveného sám se sebou. Tak jsem to vždycky vnímala i já, jen jsem neměla tolik času. Kromě zaměstnání jsem současně i podnikala, a tak jsem čas na svou kreativitu hledala opravdu těžko. Paradoxem je, že jsem díky covidovým opatřením přišla o podnikání v pohostinství, a tím zároveň získala čas sama pro sebe. Najednou jsem měla volná odpoledne, víkendy. Doslova mě svrběly ruce a začala jsem si navrhovat a vyrábět galanterní doplňky na míru. Hrozně mě to začalo bavit, a hledala jsem si všemožné inspirace. Zjistila jsem, že je tolik možností a že je chci vyzkoušet. Pořád se posouvám, objevuji něco nového a je to celé moc fajn proces.“

Jak tvoříš? Necháváš se vést intuicí, nebo nad dílem dlouze rozvažuješ? Jinými slovy, vede tě hlava nebo srdce, a nebo obojí?

„Asi obojí. Někdy jdu za konkrétní představou, a někdy je to cit a intuice. Záleží na situaci. Začnu s určitou představou a během procesu mi to nedá, a zkusím něco, s čím jsem na začátku nepočítala. Jde to jakoby samo, nechám oči a ruce, ať pracují…. Někdy jsem sama překvapená mile, někdy to kriticky zavrhnu. Je v tom i kus řemesla, protože např. vrtat, brousit a leštit chce své a to se získá praxí. Mám velké štěstí, že pochopení pro můj koníček má i má rodina. Pokud potřebuji k práci nějaké příslušenství, například vyrobit stolní leštičku, pomůže můj tatínek nebo manžel. Také s nimi mohu konzultovat postupy práce. Jsou i první, komu své výrobky ukazuji, a jejich připomínky jsou pro mě velmi důležité. Na můj vkus jsou na mě ale až moc hodní a kritikou příliš šetří. “

Kdybys měla shrnout historii tvého tvoření,..

„To co dělám nyní, je takové moje ještě hodně malé miminko. Jak už jsem uvedla, začala jsem nedávno a jsem začátečník. Učím se, zkouším nové postupy a kombinace. Baví mě to objevovat. Někdy se zadaří a jindy zase vím, že to není to pravé ořechové. Je to hra a fantazie, ale také řemeslo, které se učím, a chci se v něm i nadále zlepšovat. “

Proč tvoříš? Co ti proces tvoření přináší?

Tvoření čehokoliv je pro mě velká relaxace. Psychická hygiena, očista od stresu a napětí. Jsem ráda, když se můj výrobek někomu líbí, a rád ho nosí. Pokud vím, pro koho tvořím, snažím se vystihnout výrobek tak, aby se ve šperku obdarovaná odrážela a našla, a dobře se jí nosil. To je pro mě největší radost a odměna. “

Čím ráda trávíš čas mimo proces tvoření? Co ti dělá radost?

„Ráda jsem se svou rodinou a v dobré společnosti, mám ráda hudbu,tanec, práci s květinami, ráda si přečtu dobrou knihu a také ráda peču :-). “

Co považuješ za svůj největší dosavadní životní úspěch?

Jsem kozoroh, a ten u sebe stále hledá rezervy a chce stále něco nového. Co je pro mě ale skutečný úspěch, to jsou mé děti.“

SVETHALL galerie